Jacksonova rodina se zabývala organizací prostituce už čtyři generace, dávno
předtím, než se narodil; teď mu bylo něco přes čtyřicet a se svými dívkami
si vypěstoval docela slušné vztahy. Pokud dělaly svou práci a vynášely
zisk, nebyly žádné problémy. Ale nebylo to tím, že by ho měly rády. Někdy
musel tu a tam vyvinout jistý nátlak, aby se řídily jeho rozkazy. Když přebíral
štafetu po svém otci, bylo několik dívek, které se pokusily utéct. Po pár
důkladných výprascích už žádná na útěk ani nepomyslela. A Jackson měl
i spoustu dalších způsobů, jak je přesvědčit, aby dál pracovaly výlučně
pro něj.
Právě v té době se blížila nová zásilka dívek z Ruska. Jackson netušil,
jak je Vasilij dokáže dostat bez jakýchkoli potíží do Států, jelikož
ten o svých metodách, jak dívky získává a posílá dál, držel důsledně
jazyk za zuby. Tohle byla nicméně první skupina, kterou se Jackson chystal
osobně prohlédnout; obyčejně to dělali jeho společníci. Jackson nastoupil
do svého luxusního mercedesu, aby sjel dolů do přístavu, kde měl poprvé
spatřit skupinu blonďatých ruských krasavic, jejíž příjezd mu Vasilij
ohlásil. Jackson čekal ve skvěle zařízené kanceláři jednoho ze svých
kumpánů, aby dívky osobně přivítal. Už tam byl víc než hodinu, když
konečně uslyšel přijet dodávku. "To musí být ony," pomyslel si.
Měl pravdu, tedy téměř, abychom byli přesní. Místo slíbených několika
byl uvnitř jen jeden kus. Jackson byl trochu rozdurděný, když viděl jen
jednu dívku přicházet ke dveřím kanceláře. A podle toho, co viděl ze svého
místa u okna, vypadala příšerně. Ovšem, všechno na ní se zdálo být na
správných místech, krásný pár dobře tvarovaných ňader a pěkný zadek,
jako dva melounky. Ale když pootočila hlavu, viděl, že nosí brýle, a to ty
nejtlustší brýle, jaké kdy Jackson na ženské tváři viděl.
"Ach, sakra," pomyslel si, "s touhle může být problém."
A ve svém dojmu se nemýlil. Dveře se otevřely a děvče vstoupilo do místnosti
postrkované nepříjemně vyhlížejícím chlápkem, který se naposled holil
tak před čtyřmi dny. Jackson poznal, že dívka je trochu vystrašená. Úkosem
na něj ostřila, než z jejích očí za tlustými skly s tenkými zlatými
obroučkami zbyly jen úzké štěrbiny. "Vy stě šef?" oslovila
Jacksona s těžkým ruským přízvukem.
Jackson přisvědčil. Řekla, že se jmenuje Svetlana a že jí připadá divné,
že byla na přijímací pohovor přivezena na takové odlehlé místo v přístavu.
Jackson s ní teď byl v kanceláři už sám a byl docela pobavený, když uslyšel,
že se děvče hlásí na novinový inzerát nabízející práci sekretářky.
Pomyslel si, že bez těch obludných brýlí s palec tlustými skly by klidně
mohla být jednou z nejlépe vypadajících holek, jaké kdy měl. Byla vysoká,
asi metr osmdesát, měla krásnou tvář s výraznými lícními kostmi, velmi
čistou pleť, mohutné perfektně tvarované poprsí a nádherné přírodní
blond vlasy. Jackson usoudil, že bude možná těžší ji získat, ale měl připravena
opatření i pro případ, že by nechtěla spolupracovat.
Vstal a popošel kolem stolu, aby jí věnoval bližší pohled. Stěží viděl
její modré oči, přivřené a mžourající za tlustými čočkami. Skla
bohatě odrážela světlo, zejména když pohnula hlavou. "Musí být
skoro slepá, i s těmi tlustými brýlemi," pomyslel si Jackson. Svetlana
také nejspíš musela zatím dospět k závěru, že tato práce bude poněkud
odlišná od té, kterou si představovala, neboť řekla: "Dobrže, pan. Já
myslím že to budě lepše, jesli otyjdu. Něchaču zdě pracovat."
Jackson odvětil: "Ale ne, Svetlano. Mám pro vás skvělé zaměstnání v
jednom ze svých klubů." Svetlana se otočila a pokusila se opustit kancelář.
Ale Jackson byl mnohem rychlejší a byl u dveří dříve, než jich stačila
dosáhnout. Chňapl po jejích brýlích a stáhl jí je z nosu, načež ji přivlekl
zpět ke stolu a usadil na židli.
"Nět, pan, pržestáňtě, prosim dajtě mně zpať moje očki. Ja potržebuju
je, bez nich ja jsem sljepá," vykřikla zoufale.
"Ne, dostaneš je zpátky později, pokud budeš hodná holčička,"
odpověděl.
Jackson ji pozoroval, jak sedí beze slova na židli, jen mžourajíc svýma očima,
téměř zavřenýma. Bez brýlí nebyla Svetlana schopná normálně existovat,
jelikož všechno, co bylo dál než centimetr od jejího nosu, byly pro ni jen
rozmazané barevné skvrny. Nedokázala rozeznat obrysy postavy, z nezřetelných
tvarů mohla jedině vyčíst, že v místnosti někdo je. Ve své kabelce měla
náhradní brýle, což bylo moudré u tak silně krátkozraké osoby, jako byla
ona. Byla ovšem také dost prozíravá na to, aby je nevytahovala hned, protože
měla pocit, že by nebylo dobré, kdyby tento muž věděl, že je má. Tato
naděje se ovšem vzápětí ukázala být lichou, neboť další věcí, kterou
Svetlana zjistila, bylo, že její kabelka z jejího klína zmizela. Uslyšela
otevření západky a zvuk vyprázdnění obsahu kabelky na stůl.
"Zabavím ti i tvé druhé brýle," řekl Jackson, "protože tam,
kde budeš dělat, je nebudeš potřebovat."
Teď byla Svetlana ještě vylekanější a zeptala se: "O jake práci vy
to mluvitě?"
"To uvidíš velice brzy," zněla odpověď.
Dívka uslyšela ze stolu před sebou praskot. Znělo to jako drcení skla.
Jackson právě zničil oboje její brýle. Nyní byla v pasti. Slyšela
Jacksona odcházet z místnosti. Kdyby měla své brýle, mohla by se pokusit o
útěk, ale bez nich bylo zbytečné o tom jen uvažovat, když by měla problémy
už jen najít dveře. Vstala a začala opatrně hmatat všude po stole po svých
brýlích. Našla je oboje, ale nenahmatala v obroučkách čočky, musely
vypadnout. Měla jen prázdné obruby beze skel. Pak nalezla mezi střípky
jeden poměrně velký kus toho, co bývalo jednou její čočkou. Zvedla ji a
opatrně ji nechala sklouznout do kapsy na své sukni. Právě znovu usedla, když
se Jackson vrátil do kanceláře.
"Ó, vidím, že jsi byla hodná holka. Nepohnula ses. Měli bychom mít víc
poloslepých prostitutek, skvěle by jim to bránilo utéct při první příležitosti,"
řekl s hlasitým smíchem.
Svetlana si začala být plně vědoma svého osudu a její nevidoucí oči se
zaplnily slzami. Pak ucítila, že jí byla na nos a ústa přitištěna látka
vydávající odporný zápach připomínající nemocnici. Potom se už všechno
propadlo do prázdnoty.
Probudila se s hroznými bolestmi hlavy a příšernou pachutí v ústech.
Bez brýlí nedokázala rozeznat, kde je. Naštěstí jí dosud zůstaly její
šaty. Hmatala v kapse po svém kousku brýlového skla. Byl pořád tam. Dala
jej těsně ke svému pravému oku a mhourala skrz něj. Měla štěstí, že to
byl docela velký úlomek a jeho střed nebyl poškozen. Jasně viděla, že je
v krásném pokoji s pěkným nábytkem, hrajícím zejména červenou a růžovou
barvou. Ležela na velké rudé okrouhlé posteli s velkým zrcadlem upevněném
na stropě. Svetlana viděla dost. Vrátila sklíčko zpět do kapsy. Musela pro
něj najít nějaký lepší úkryt.
Jak Jackson předpokládal, Svetlaně stačilo jen pár menších políčků,
aby došla k přesvědčení, že bude lépe spolupracovat. Během pouhých dvou
měsíců se stala nejoblíbenější dívkou jeho klubu. Každý chtěl být se
Svetlanou, ruskou kráskou s tím úžasným tělem a těma velkýma modrýma očima
s měkkým a nezaostřeným pohledem. Jackson s ní býval také, během jejího
zaučování. Věděl, že skutečně stojí za těch tisíc dolarů za noc,
které si za ni účtoval.
Od první chvíle, co ji tam přivezli, myslela Svetlana neustále na to, jak by
mohla z Jacksonova klubu uniknout. Pilníčkem na nehty opracovávala své
rozbité sklo, aby shladila jeho ostré hrany a nemohla se pořezat. Nebylo to
tak obtížné, jak si myslela, protože zachráněný úlomek pocházel z
plastové čočky z jejích rezervních brýlí, a bylo tedy docela jednoduché
jej opilovat. Po týdnu z něj bylo už téměř kulaté sklíčko, které
nosila většinu času v podprsence. Hmatáním a měřením vzdáleností se
naučila pohybovat po svém budoáru jako slepec po svém bytě. Žádný z jejích
klientů nikdy nepoznal, že je sotva vidí a že je skoro úplně slepá.
Když si byla jistá, že její zákazník spí, unaven jejich milováním,
obvykle vytahovala svou čočku a prohlížela si jej. Často také byla v pokušení
obrátit se na něj, aby zjistila, jestli by nebyl ochoten pomocí jí k útěku,
ale vzpomínky na Jacksonovy rány byly příliš živé, než aby se odvážila
chopit šance. Byla si takřka jistá, že nikdo nepřijde na to, že je tam vězněna
proti své vůli. Ale mělo se ukázat, že se mýlila.
Mark si po rozvodu užíval život opět jako svobodný muž. Byl rád, že
nešetřil penězi na dobrého právníka na neprůstřelnou předmanželskou
smlouvu. To nechalo jeho peněžní záležitosti rozvodem nedotčené, ke zděšení
jeho bývalé manželky, která se tak musela po letech lenošení vrátit do práce.
Nedávno byl kolegou přizván do speciálního klubu. Zvenku vypadal jen jako
jeden ze staromódních anglických pánských klubů. Ale když dal Mark vrátnému
tučné spropitné a doprovodil to smluvenou větou "Jsem s panem B.
Franklinem", byl uveden skrytými zadními dveřmi do skutečného klubu.
Brzy poté, co potkal Svetlanu, stal se Mark jedním z jejích stálých klientů.
Navštěvoval ji třikrát až čtyřikrát týdně. Byli skoro jako manželé a
Svetlana vyplnila jakýkoli sexuální požadavek, jaký si Mark mohl představit
nebo přát.
Mark měl potají vždycky slabost pro dívky, které nosily silné brýle. Jeho
exmanželka nosila většinu času kontaktní čočky. Věděl, že její vada
byla docela velká, ale ona byla tak ješitná, že pokaždé odmítla mít brýle
během jejich milování. Když pak Mark zjistil, že podstoupila laserovou
operaci očí, aniž by se ho předtím zeptala, začal mít podezření a najal
soukromého detektiva, který mu zanedlouho obstaral důkaz její nevěry. Takže
nyní byl volným a velice zámožným mužem a nečinilo mu problém utrácet
tolik, co dával za Svetlanu.
Mark byl vlastně brýlový fetišista a měl velice působivou sbírku silných
rozptylných brýlí, které nakoupil v internetových aukcích nebo v
secondhandech. Už si vybral jedny silné brýle v červených oválných
plastových obroučkách, které by dobře ladily se Svetlaninými blond vlasy a
světlou pletí. Čočky byly kolem dvou centimetrů tlusté a určitě mezi -15
a -20 dioptriemi silné. Měl pocit, že už zná Svetlanu dost dobře na to,
aby mohl mít tu troufalost požádat ji, aby si pro něj během jejich sexu
tento "doplněk" nasadila.
Ten týden byl Mark pracovně velmi vytížený a musel návštěvu klubu stále
odkládat. Ale nakonec všechny obchody dokončil a už mířil ke svému cíli.
Ještě si zkontroloval kapsu, aby se ujistil, že "doplněk" nese s
sebou. Brýle byly tam, ve svém tvrdém pouzdře. Mark přijel ke klubu a byl
celý dychtivý vidět Svetlanu. Jako jeden z nejváženějších návštěvníků
klubu byl okamžitě vpuštěn, bez nutnosti pronášet heslo. Hned spěchal do
Svetlanina apartmá. Už na něj čekala.
"Och, Mark, muj draý miláček, kdě tys byl celou tu dobu? Já začala
myslet, že ty už mě možná němaš rád," řekla Svetlana, kynouc mu,
aby vstoupil.
Mark jí pověděl o své práci, která ho zaměstnávala první polovinu týdne,
a že je velmi šťastný, že ji konečně zase vidí. Svetlana otevřela
obvyklou láhev šampaňského, která vždy přicházela na úvod jejich setkání.
Mark se od Svetlany otočil, aby si sundal košili a kravatu. Když se obrátil
zpět a podíval se na ni, zdálo se mu, jako by si něco ještě moment předtím
držela před pravým okem. Předstíral, že si ničeho nevšiml, a oba si
sedli na pohovku, upíjejíce ze sklenek velmi drahého Veuve Cliquot. Mark stále
přemýšlel, jak začít ohledně brýlí, které chtěl mít na ní během
sexu. "Možná ji požádám až příště," říkal si, ale pak ho
napadlo: "Dávám tisíc dolarů za noc strávenou se Svetlanou. Tento
drobný extra požadavek by neměl být tak moc za tu cenu, co platím."
Když už byli na posteli, připraveni začít, Mark vytáhl brýle a řekl jí:
"Svetlano, mohla by sis prosím tě nasadit tohle. Dá mi to obzvláštní
odpich."
"Nasadit čto?" zeptala se Svetlana, která nic neviděla.
"Tyhle brýle," řekl Mark a nasadil jí je na její nosík. Najednou
se celý svět pro Svetlanu zase zaostřil, poprvé po měsících. Viděla už
Marka přes své sklíčko, a přestože to bylo velmi nepohodlné a nedokonalé,
byla ráda za to, co viděla. Ale teď ho viděla opravdu, skoro tak dobře jako
by měla své vlastní brýle. Odkud znal Mark její tajemství? Zmínil se
Jackson před ním o něčem?
Ale když Mark znovu promluvil, poznala, že má prostě asi jen slabost pro ženy
s brýlemi. Už o tom slyšela, ale tohle byl první muž, kterého znala, co
byl takový.
"Svetlano, tyhle brýle jsou velice silné, tak moc, že přes ně nic moc
neuvidíš. Jestli tě z nich budou bolet oči, dívej se přes horní okraj
obrouček nebo zavři oči. Pro mě to nebude rozdíl, jen pokud si je necháš,
zatímco se budeme milovat."
"Dobrže, Mark, já si je něcham, jesli ty chačeš, já ráda udělám što
ty si pržeješ," odvětila Svetlana, která byla neskutečně šťastná,
že konečně vidí zákazníka po celou dobu, co koná svou práci. Kdyby jen
byl nějaký způsob, jak si je nechat, až Mark odejde; viděla s nimi totiž
mnohem lépe a více než se svým kousíčkem skla ze svých bývalých brýlí.
Tentokrát se z milování opravdu těšila, když mohla vidět, co se děje
kolem ní a v zrcadle nad postelí.
Když skončili, Mark řekl: "Moc ti děkuju, Svetlano, bylo to úžasné.
Díky, že sis nechala ty brýle, ale teď už si je radši sundej."
Jak to řekl, natáhl se a sundal brýle z jejího nosu. Dívku zachvátila
skoro panika, jak se všechno kolem opět ponořilo do mlhy, v níž byla od té
doby, co ji uvěznili v klubu. Nedokázala rozeznat, kam je Mark dal, ale slyšela
zaklapnutí, které znělo jako zavírání pouzdra. Svetlana stále neměla žádný
nápad, jak se zmocnit brýlí, které Mark přinesl. Velice se jí líbily a
jejich červená barva šla velmi dobře k jejím světlým vlasům. Jak leželi
na posteli bok po boku, navzájem se laskajíce, jedna myšlenka se začala vkrádat
do její hlavy. Když Mark zřejmě má rád ženy se silnými brýlemi, proč
mu neříct o svém mimořádně špatném zraku a potřebě nošení silných
skel. Možná jí bude Markovi líto a on jí pomůže k útěku. Když si mohl
dovolit platit za ni minimálně dvakrát týdně tisíc dolarů, vypadal, že má
víc než dost peněz. Čím víc o tom přemýšlela, tím víc se jí ten nápad
líbil. Věděla, že k úniku potřebuje pomoc zvenčí, protože Jacksonovi muži
měli všechny dívky pod přísným dohledem.
"Mark, mohla bych sja ješče podívat na tý očki?" zeptala se.
"Jistě," řekl Mark a podal jí pouzdro. Otevřela jej, zatímco ji
Mark pozoroval. Vytáhla brýle a dala si je těsně k očím, aby si je prohlédla.
"Svetlano, ty jsi krátkozraká?" ozval se Mark z mlhy.
"Da, já jsem, jak ty to víš?" zeptala se.
"Podle toho, jak se díváš na ty brýle, držíš si je hrozně blízko u
očí!"
Svetlana si je nasadila a podívala se na něj. "Já vidím s nimi mnohem
ljepe. To je poprvé po měsících, co já můžu vidět."
Začala vyprávět Markovi, jak se ucházela o místo sekretářky a jak byla
unesena a přinucena pracovat v klubu jako prostitutka. Řekla mu o Jacksonovi,
jak jí sebral brýle a rozbil je a jak ji bil, dokud neustoupila a nezačala
plnit jeho příkazy. Mark naslouchal jejímu příběhu nevěřícně, ale ta
historie vypadala tak neskutečně, že mohla být dost dobře pravdivá.
Svetlana mu pověděla, jak Jackson zničil její brýle a jak ona našla kus
skla a opilovávala jeho hrany. Pak mu ukázala tu rozbitou čočku, kterou
vytvarovala, a všechny pochybnosti, které Mark dosud mohl mít, zmizely. Mark
měl Svetlanu moc rád a řekl jí, že by jí velice rád pomohl z tohoto hrozného
soužení. Nechal jí ty brýle, aby si je mohla schovat, a upozornil ji, že by
měla být velice opatrná a nedovolit nikomu, aby zjistil, že má zase zrak zpátky.
Řekl jí, že má přítele, který je agentem FBI na odpočinku, a že ho požádá
o vypracování plánu na její pomoc. Dohodli se, že Svetlana bude po zbytek týdne
dál pracovat a že on se vrátí následujícího večera. Mark opustil
Svetlanu plnou naděje. Přijel domů a sedl si, aby si vše ještě chvíli
promyslel. Pak se natáhl pro telefon a vytočil Henryho číslo. Byl rád, že
už po druhém zazvonění Henry zvedl sluchátko. Mark mu vypověděl, co slyšel
od Světlany. Henry mlčel víc než minutu a Mark poznal, že jeho přítel
vzal jeho příběh velmi vážně.
"Marku, musíme najít způsob, jak tě udržet mimo to všechno. Ty víš,
že únosy a prostituce jsou hlavními trestnými činy ve Spojených Státech,"
řekl Henry nakonec.
"Henry, musím se tam vrátit, protože já jsem jediný, komu Svetlana věří,
a protože je úplně bezmocná, když je bez brýlí prakticky slepá,"
odpověděl Mark.
Domluvili se, že Henry použije svých starých kontaktů v FBI, aby vymysleli
řešení jejich problému. Mark šel spát a uvědomil si, že Svetlanu opravdu
miluje a že ho vskutku bolí představa, že teď zrovna třeba dělá svou práci.
Po pár hodinách nepokojného spánku jej vzbudil zvonek u dveří. Vstal, oblékl
si župan a šel otevřít. Venku stáli dva agenti FBI. Řekli Markovi, že
Henry je již do případu zasvětil. Také mu sdělili, že FBI se už dříve
pokoušela najít cestu, jak někoho v klubu dostat. Nejtěžší bylo chytit
Jacksona při činu, po čemž velmi toužila. Vypracovali plán a řekli
Markovi, že pokud bude spolupracovat, oni jej na oplátku vezmou pod přísahu
jako dočasného tajného agenta. Vše, co měl Mark udělat, bylo jít zase do
klubu na svou obvyklou návštěvu u Svetlany a získat tam odpovědi na seznam
otázek, který mu agenti dali. Dali mu také jednu z jejich nových digitálních
vysílaček, které nemohly být odhaleny scannery. Mark se nemohl dočkat večera,
aby mohl jít zpátky do klubu.
Mark dorazil do klubu a šel přímo do Svetlanina apartmá. Když za sebou zavřel
a zamkl, Svetlana si nasadila brýle, dala mu ruce kolem krku a políbila ho.
Pro Marka bylo velice těžké teď přestat a nejít s ní do postele, zvláště
když už zaplatil, ale pak pomyslel na to, jaké to bude skvělé později, až
bude mít Svetlanu celou jen pro sebe, potom co bude klub uzavřen. Ukázal jí
otázky od agentů. Svetlana si je prohlédla; dokázala zodpovědět skoro všechny.
Mark zapnul vysílačku a měl agenty ihned na příjmu. Dal jim odpovědi, které
chtěli. Pak se dozvěděl, že teď už mají dostatek informací, aby mohli
okamžitě vpadnout do klubu. Čekali už jen na Jacksona, aby jej mohli chytit
v pasti. Řekli Markovi, aby se Svetlanou zůstal na místě a že mu pět minut
před začátkem razie dají varovný signál. Mark a Svetlana si sedli na
pohovku a tentokrát to byl Mark, kdo začal Svetlanu něžně líbat na krk,
ucho a tvář. Nemohl z ní spustit zrak, byla překrásná v těch brýlích s
červenými obroučkami, které držely ty silné čočky.
"Svetlano, co budeš dělat, až tohle skončí?" zeptal se jí.
"Nu, to zalježí na tobě, Mark. Ja doufala, čto ja bych mohla zůstat s
tebou, protože ja cítím, že ty mně máš opravdu moc rád." Mark nebyl
schopen slova, neboť už několikrát myslel na to, jak jí říct, že by chtěl,
aby s ním zůstala. Svetlana se na něj dívala. Mark se dotkl jejích brýlí,
které jí sjely na špičku nosu, a něžně jí je posunul zpátky na nos.
"Děkuju, Mark," řekla, zatímco pokračovali v polibku.
Krátce nato se z rádia ozvala série pěti pípnutí. To byl smluvený signál.
Mark se ujistil, že dveře jsou pořád zamčené, načež čekali, co bude následovat.
Přesně po pěti minutách uslyšeli křik a několik výstřelů. Pak bylo
zase ticho. Po dalších asi deseti minutách se ozvalo trojí klepnutí do dveří
- signál, že je hotovo! Mark šel ke dveřím a otevřel je. Stál tam jeden
jeho známý agent a další uniformovaný policista, který držel muže s
rukama spoutanýma za zády.
"Je to Jackson?" zeptal se Svetlany.
"Da, to je ten muž, čto mě uněsl a pržinutil mě pracovat v tomto
klubu," odpověděla.
Mark stál vedle a sledoval celou scénu.
"Potřebujeme ještě dnes vaše prohlášení, slečno, abychom ho mohli
formálně obvinit; oblastní státní zástupce bude zítra potřebovat písemnou
výpověď," řekl agent.
Jakmile učinila prohlášení, byla Svetlana zase volná a mohla jít, kam se jí
zachtělo. Převlékla se a brzy byla zase s Markem. Oba opustili klub a odjeli
do Markova domu. Svetlana se dívala kolem sebe a líbilo se jí, co vidí. Tu
noc zažil Mark nejlepší sex svého života. Svetlana si během milování
nasazovala různé brýle z jeho sbírky a pravidelně se ho ptala: "Líbím
ja sja tobě víc v těchto? Něbo v těchto?" A měnila si je tam a zase
zpátky. Ale nejvzrušivější pro Marka ten večer bylo, když se na něj dívala
přes tu jednu brýlovou čočku, co zachránila na začátku svých útrap a
vytvarovala svým pilníčkem na nehty. Vypadala tak skoro jako Marlene
Dietrichová ve filmu Modrý Anděl.
Zbytek příběhu je klasika. Mark a Svetlana se po třech měsících vzali.
Svetlana si přála, aby jejich ložnice byla zařízena přesně jako její někdejší
pokoj v klubu. Mark se jí ptal, proč chce něco takového, a ona mu odpověděla,
že přes všechny ty špatné vzpomínky na chvíle, kdy byla bez brýlí a
neschopná cokoliv vidět a kdy byla vězněm a prostitutkou z donucení, jí to
bude každý den připomínat její štěstí, když tam našla svého drahého
miláčka a zachránce. Když tohle Mark uslyšel, ustoupil a ložnice byla přeměněna
podle jejího přání. Mark opatřil Svetlaně několik nových brýlí, ve
kterých mohla zase dobře vidět, a nadále spolu mívali báječný sex, se
Svetlanou, která teď viděla všechno.
Jackson si odpykává pětadvacetiletý trest v texaské federální káznici.
Podle Andyho námětu, s úpravami od Specs4evera, finálně upravila
Aliena. Leden 2002
Z amer. originálu Blindly Shanghaied přeložil wieprz, 2005