Bobby Laurel
Nedělní ráno, pro někoho nuda, pro někoho kostel, a pro někoho prostě pohodička. Probudil jsem se, protože někdo se mi cpal pod mojí přikrývku. V mém vyhřátém kokonu se udělala díra, kterou na mě táhlo. Moje záda zasáhl závan studeného vzduchu, a to bylo špatně. V polospánku jsem začal dělat opatření napravení chladného proudění. Otočil jsem se na druhý bok a chtěl obnovit původní stav zachumlanosti, jenže v cestě mi stála překážka. Překážka, která způsobila, že nejen s teplým zakuklením, ale i se spánkem byl konec.
Slečna účetní totiž právě rozhodla, že to málo, co z rána zbývalo, se už spát nebude. Překulila se ke mně, přitáhla si za sebou nohy, jednu se pokusila trochu nešikovně přehodit přes můj bok a do tváře mi strčila houští svých kudrn. Pokusil jsem se nespokojeně mručet, ale je těžké vydávat nespokojené mručení, když vás vezme hezká ženská za ruku a položí si ji na ňadro. A co jen položí, ona mi tam tu ruku tak hezky přidržela, přitiskla, že jsem cítil tu pružnost a měkkost a hebkost a něžnost … a dost. Otevřel jsem oči. S tímhle se prostě MUSELO něco udělat.
Měla evidentní potěšení z toho, že se jí podařilo vzbudit mě tak rychle. Po krátkém úvodu se popotáhla výš, a začala mi hlavu tisknout na prsa. Olízal jsem jí bradavky, to milovala, pak jsem je vzal do zubů a jemně postiskal. Muchlala mi při tom vlasy a něco říkala, ale tam dole pod dekou tomu nebylo rozumět, i když, není nijak obtížné si představit, co to asi bylo. Posunul jsem se ještě níž, na bříško, tam někde u pupku, byla ta imaginární čára, na které končil Miladin hmatový cit. A tam – nevím, ale proč – měla Milada zvláštní citlivá místečka. Když jsem jí na nich hladil prstem nebo líbal, vrněla a nesmírně si to libovala.
V tu chvíli, se překulila na záda a nechala mě, abych jí tam dráždil a hledal, kde je to nejlepší. Její ruka na mém rameni se zatínala a povolovala a dech se jí zastavoval a zase vracel, jako bych jí dráždil mnohem intimnější místa než kůži na bříšku.
Pak mě zase popadla za hlavu a přitiskla si jí na prsa. „Bradavky, cucej mi bradavky, bradavky, bradavky.“ Postaral jsem se o ty růžový kopečky jak jen jsem uměl. Už jsem s pár ženskejma v posteli byl, ale to, jak citlivá byla Miladiny prsa, to nemělo obdobu. Ani náznak! Jako by se její cit přestěhoval z ochrnutých nohou nahoru. Někdy stačilo nad nimi jen otevřít pusu a dýchat na ně a Milada z toho byla celá pryč.
Nemilovali jsme se mnohokrát, jen každý víkend ráno a večer od toho plesu v Lucerně. Pravda o některých víkendech měla „rudý koutek“, „brífing pod rudou zástavou“ nebo taky „schůzi KSČ“, jak to nazývala, ale vzhledem k technice milování, kterou jsme si vyvinuli mi to zas až tolik nevadilo. Milada nemohla přirážet, protože se prostě nemohla opřít o svoje bezvládné nohy. Podkládal jsem jí polštářem pro lepší úhel, ale i tak to prostě nebylo takové, jako kdyby ovládala celé svoje tělo. Takže naše milování na klasiku nebo na lachtana bývalo krátké a já se při něm neudělal vždy. Prostě jen někdy. S tím se toho nedalo moc dělat. Milada sice tvrdila, že to tam cítí, že mě tam má ráda, a chtěla, mě tam mít sama od sebe, ale co tam cítila a jak moc, no nevím. Nechtěl jsem to moc probírat.
Nedostatek citu dole a nedostatek uspokojení z klasického milování jsem jí vynahrazoval drážděním v horní části těla. Nejen Miladiny prsa a bradavky byly mimořádně citlivé, měla erotické zóny snad po celém krku, tváři, pažích, prostě všude. Když jsem se jazykem dotýkal jejích uší, mohla se zbláznit. Když jsme se líbali, přisála se na mě tak, že bylo nemožné se odtrhnout, aniž by to sama chtěla. A během tohoto mazlení a dráždění přišla obvykle ta chvíle, kdy se její tělo vzepjalo, hlava zaklonila a Miladu zachvátila milostná křeč. V chvíli stačilo jen pevně stisknout obě její vztyčené bradavky a pevně s citem je držet. Její orgasmus někdy pomalu nabíhal, vydržel dlouho a odcházel pomalu, jindy vybuchl rázem, a pak rázem opadl, jako orgasmus mužský.
Když jsem se neudělal při klasické souloži (fuj, to je slovo, copak nemá čeština, nějaký jiný, který by nebylo sprostý?), nebo když byly „dny rudého koutku“, Milada nenechala nic jen tak. Její manévr jsem už znal. Přitáhla si rukama nohy až k tělu, zkontrolovala hmatem, jestli jsou správně složený, a pak se oběma rukama opřela o postel až se dostala do kleku. Tam se chytila za šlapky vzadu a roztáhla je od sebe. Tím získala poměrně stabilní polohu, ze které dosáhla na „toho mýho nezbedu“, jak mu říkala. „Nezbedu“ vzala do pusy a dělala s ním takový věci, že konec na sebe nenechal dlouho čekat. Nikdy jsem neviděl, kde všude má prsty a co dělá svými rty, protože její hmaty a stisky byly tak dráždivý, že jsem neviděl a neslyšel během prvních vteřin, a pak … a pak byl konec. V hlavě se mi objevil Big Bang, chvíli jsem nevěděl vůbec nic, a pak se v mém zorném poli objevila Miladina rozesmátá tvář, celá pocákaná spermatem.
A podobně to bylo i tentokrát. Pokousal jsem Miladu na bradavkách, podržel kůži na bříšku v tajemné zóně, postiskal její prsa, vymetl jazykem její růžová ouška, až výskala a prskala, podráždil pokožku na krku, a když jsem si už myslel, že se jí začne po těle rozlévat orgasmus, přišla malá změna. Milada mě chtěla mít „v sobě“. Dej mi ho tam, řekla, a podložila si hlavu, aby viděla, jak do ní vstupuju. Udělal jsem, co je každému chlapovi přirozené, jen jsem to tam v rychlosti máznul mentolovým gelem, a opřel jsem se o ruce, aby viděla, jak jí to dělám. Když to nemohla pořádně cítit, chtěla to většinou pořádně vidět. Hrábla rukou na noční stolek po brýlích a nasadila si je. Milada bez nich měla všecko rozmazané. (Leckdy mě v takovou chvíli napadlo, že se jí musím později zeptat, kolik má dioptrií, ale vždycky jsem na to zase zapomněl.) Držela se za prsa a sledovala mě, jak se s ní miluji, jak do ní vnikám, a jak přirážím.
Pak najednou řekla: „Vezmi mě za nohy a zvedni mi je.“
Chytil jsem její nohy, musel jsem při tom vyjít z její mušličky ven a zvedl jí nohy pažemi. Lokty jsem měl pod jejími koleny, její holeně, lýtka a šlapky se bezvládně komíhaly nahoru a dolů.
„Ještě výš,“ řekla.
Pokračoval jsem v pohybu, až měla kolena u ramen. Lýtka a šlapky se jí překlopily, spadly a zůstaly ležet vedle její hlavy. Takhle sklapnutou holku, jsem viděl jen jednou, v cirkuse.
„Dělej mi to.“
Vstoupil jsem do ní zas. Mušličku měla napjatou a pochvu otočenou vzhůru. Žaludem jsem jí tvrdě jezdil po patře pochvy. Milada mě držela za ruce, které jsem stále měl na jejích ochablých stehnech a s hlavou podloženou zmuchlaným polštářem mě sledovala.
„Ty mě to děláš, ty to do mě strkáš, ještě, ještě.“ Opakovala horečnatě dokola. A pak jsem už nevydržel. Bum, prásk, orgasmus, hotovo.
Když jsem se probral, můj nástroj stále vězel v její pochvě a já jí rukama tiskl nohy k posteli. Milada byla sklapnutá jak nůž a těžce dýchala. Povolil jsem. Chtěl jsem jí „dodělat“ drážděním bradavek, ale nechtěla.
„Já to měla taky,“ vydechla.
„Jak, kdy?“
„Když jsi to měl ty,“ řekla omámeně
„Takže to by dobrej úhel.“
„Nejenom úhel.“
„Nejenom?“ Byl jsem očekávání, že se dozvím něco nového.
„Nejenom úhel.“ Vzdechla. Srovnala si nohy, tak aby mohla ležet pohodlně na boku, a přitulila se mi na rameno.
„Roberte, Roberte, já tě tak miluju.“
No, tak se asi nic jinýho nedozvím, řekl jsem si, a chystal se tu hormonální bouři zakončit lehkým schrupnutím. Po chvilce se ale Milada pohnula, a že potřebuje do koupelny. A tak jsme vstali. Vzal jsem jí do náruče, odnesl do vany, a díval jsem se, jak se moje víla koupe. Pak jsem jí zas vyndal, celou mokrou, jen jsem musel opatrně s nohama, protože jak ve svalech neměla ani sílu ani cit, její nohy za mokra strašně klouzaly, a hrozilo, že se vysmeknou, což by mohlo skončit pádem Milady na zem. Posadil jsem jí na lavičku u vany a osušil zabalil jí do osušky. Rukama jsem jí utřel ochrnuté nohy do sucha, přitáhl jí osušku kolem těla a odnesl jí zpátky na postel.
Milada nechtěla, abych jí pomáhal s oblékáním. Věci měla vždy připravené a složené v dosahu. Když jste na vozíku, musíte myslet dopředu, protože nemůžete jen tak vstát a dojít si dva kroky do skříně pro jiné tričko. Pozoroval jsem jí, jak se obléká. Srovnala si nohy rovně před sebe. Předklonila se až si dosáhla na špičky a přetáhla si přes nohy kalhotky, posunula je ke kolenům a totéž udělala s elastickýma kalhotama. Pak si lehla a převalováním z jedné strany na druhou si vždy uvolnila půlku zadničky, aby přes ní dostala půlku kalhotek. Když měla hotový spodek, hodila na sebe tričko. Podprsenku doma nenosila, a já byl rád, že tak můžu vidět, jak se jí pod látkou rýsují bradavky. Pak si přitáhla vozík těsně k posteli, zvedla madlo, a s jednou rukou na sedáku a druhou na pelesti přesunula zadničku na vozík. Odbrzdila a couvla, až na posteli byly jen její chodidla. Vzala pak jednu nohu po druhé a položila je na nožní opěrky. Tlusté vlněné ponožky tak přišly na řadu jako poslední část úboru, už v sedě.
Odbrzdila vozík, chytila obruče a prvním dlouhým tempem zahájila svůj den. Milada uměla vozík ovládat s takovou elegancí, že to někdy vypadalo, jako když si ten plavný dlouhý pohyb kterým se poháněla dopředu užívá. To nebyly postrky mrzáčka na invalidním vozíku, to byla tempa, ženy, která ovládá svoje tělo i svůj kočár, která má svůj život v rukou doslova i přeneseně. Fascinovala mě tím, a miloval jsem jí i pro tuhle její vlastnost.
Často když jsem se díval, jak zabírá svýma štíhlýma a přesto velmi silnýma rukama na obručích, jak je vrací dozadu a chytá za obruče znova, aby se dalším tempem popohnala vpřed, uvědomoval jsem si, že přes mou výšku a fyzickou sílu, přes moje hmotné zabezpečení, a jistotu práce, výdělku i budoucnosti, nejsem to já, kdo je v naší dvojici silnější. Milada byla ta silná. Milada byla ta organizovanější a cílevědomější. Milada měla navrch, přestože – a to jsem už dobře věděl – hluboko uvnitř skrývala dívčí, citlivou dušičku, která se uměla bát a plakat, a kterou by bylo snadné zranit, kdyby k ní někoho pustila. Milada věděla, že má krásnou tvář, věděla, že její prsa by byla lahůdkou pro fotografa i malíře, a současně se bála toho, že je žena jen z poloviny, protože od pupku dolů jako by nebyla, od podbřišku dolů bylo její tělo bez citu, bez hmatu, bez vědomého pohybu.
(psáno ve Vídni v noci z 24 na 25 July 2010)
Pokračování .... ???