napsal Specs4ever
Už od nejranějšího dětství jsem byl fascinován ženami, které nosí brýle. Když jsem studoval na univerzitě, zašel jsem jednou v poledne do menzy na oběd.Těsně přede mnou vešly do jídelny čtyři ženy. Chichotaly se něčemu, a já jsme si všiml, že jedna z nich měla brýle posazené nahoře nad čelem ve vlasech. Bylo tedy jasné, že jsem se postavil do fronty těsně za ně. Zkusil jsem nenápadně mrknout na její brýle a v tu chvíli mě překvapilo, že skla v její obroučkách měla přední stranu úplně rovnou. Tehdy jsem ještě neměl tolik zkušeností s pozorováním brýlí, ještě jsem nebyl tak protřelý brejlomil-pozorovatel jako dnes, ale tolik jsem už věděl, že rovná přední plocha brýlového skla znamená poměrně silné sklo, sklo tak silné, že lidé s takovými brýlemi si je nenasazují do vlasů jako ozdobu.
Během následující týdnů jsem se pokusil zjistit o téhle hezké ženě, která nosila brýle ve vlasech, víc. Dozvěděl jsem se, že se jmenuje Carrie, a že studuje prvním rokem obor zdravotní sestra. Nebydlela na kolejích, ale přijížděla každé ráno metrem ze severní části města. Čím častěji jsem ji vídal, tím více jsem toužil se s ní seznámit. Mimo to, že potřebovala brýle, které však nosila na očích jen velmi zřídka byla velmi hezká - vysoká, s dlouhými, kaštanově hnědými vlasy a postavou měla nádhernou.
Jednoho odpoledne na konci září, jsem šel ze školy a v tom jsem uviděl Carrie, jak míří k hlavnímu vchodu do metra. Chtěl jsem jet stejnou linkou, severní, a doufal jsem, že budeme mít společnou cestu. Přidal jsem do kroku, abych ji dohnal. Když jsem byl na doslech, zavolal jsem na ni jménem. Otočila se. tehdy jsem poprvé za téměř měsíc uviděl, jak si posunula svoje brýle z vlasů na nos. Podívala se na mě skrz skla. Skoro jsem nemohl uvěřit vlastním očím, když jsem uviděl, jak jí brýle zmenšují oči. Její hezké zelené oči vypadaly za skly nejednou malé a vzdálené. Byla pro mě záhada jak mohla téměř stále chodit bez nich. Copak je tak nenáviděla, že raději bloudila v rozostřené mlze? Nebylo mi jasné pro si nekoupí pár těch nových moderních kontaktních čoček, které se tou dobou právě objevily na trhu.
Jeli jsme spolu metrem až do mé stanice a ona měla svoje brýle zase ve vlasech. Vytušil jsem, že má k nošení brýlí averzi, a bylo mi jasné, že jediný způsob, jak ji přimět si je nasadit, je vzít ji do kina. A tak jsem ji pozval na páteční večer na film. Pozvání přijala a dala mi adresu a řekla mi, jak se k ní dostanu.
A tak jsem v pátek zaklepal na dveře malého rodinného domku, jehož adresu mi Carrie dala. Přišla otevřít. Podal jsem jí kytici, kterou jsem jí koupil. Překvapilo jí to. Pozvala mě dál, představila rodičům a kytku dala do vázy. Ale celou tu dobu se po místnosti pohybovala v mlze své krátkozrakosti, s brýlemi posazenými vysoko ve vlasech na jejich obvyklém místě.
V kině bylo fajn, a její brýle se opravdu ocitly na správném místě, na jejím nose. Ale jakmile film skončil, zase si je posadila do vlasů. Ještě než jsem ji odvezl k nim domů, stavili jsme se v restauraci na hamburger a limonádu. To už jsem nedokázal skrýt svou zvědavost, a tak jsem ji poprosil, jestli by si nenasadila svoje brýle, abych mohl vidět jak v nich vypadá na světle. Zaváhala, ale nakonec je pomalu vytáhla z vlasů a pomalu si je nasadila na jejich správné místo, na nos. Dočista mě uchvátilo, jak jí slušely, a tak jsem jí řekl, že vypadá nádherně. Její skla byla dost silná a hodně jí zužovala spánky. Ale Carrie si je asi po minutě zase posadila zpátky do vlasů.
„Pokud je potřebuješ, abys viděla ostře, proč je nenosíš pořád?“ zeptal jsem se.
„Když já se v nich cítím tak ošklivá.“ odpověděla, „Jsou tak tlustý a silný, a já jsem četla, že čím víc nosíš brýle, tím víc jsou na nich tvoje oči závislé. Zkusila jsem kontaktní čočky, ale moje oči je nesnáší.“
Pomyslel jsem si, že by asi neocenila, kdybych jí řekl, že její oči na těch brýlích už pěkně závislé jsou, a tak jse to nechal být.
Naše škola pořádala týden na to taneční zábavu pro studenty, a tak jsem se jí zeptal, jestli by na ní se mnou šla. Souhlasila.
Po zábavě jsme spolu začali doopravdy chodit. Zbýval mi do konce studia už jen jediný rok a Carrie čekal ještě jeden rok školy a jeden rok praxe v nemocnici, než se měla stát diplomovanou sestrou. Nechtěl jsem ji ztratit a tak jsem ji to léto po mé promoci požádal o ruku.
Sehnal jsem si práci v malém městě nedaleko a Carrie mohla odpracovat svůj rok praxe v místní nemocnici.
Během prvního roku našeho manželství se Carrie stále snažila brýle nenosit, pokud to jen šlo. Zjistil jsem, že když jsem jí poprvé pozval do kina, měla okolo mínus 8 dioptrií s trochou astigmatické korekce na obou očích. Ale v době, kdy jsme se brali, se její oči zhoršily na téměř mínus 10 dioptrií. Dostala se do situace, kdy musela držet knihu tak blízko nosu, že nemohla bez brýlí číst. Byla bez nich téměř slepá. Proto nakonec přijala ten fakt, že je musí nosit pořád. Tou dobou jsme slavili první výročí naší svatby a já si už doopravdy nepamatuji, kdy si svoje brýle posadila do vlasů naposledy.
Carrie otěhotněla, když už jsme byli svoji skoro pět let. Měl jsem z toho velikou radost, rozhodli jsme se už před časem mít dvě děti, a tohle byl začátek. Brzy potom, co se narodil náš syn Jeffrey, Carrie zjistila, že zase špatně vidí, bude potřebovat nové brýle. Od svatby byla párkrát u doktora, a pokaždé se zjistilo, že se její oči trochu zhoršily, ale ona sama tehdy necítila, že by potřebovala silnější brýle. Tentokrát měla problémy, když se dívala na televizi, neviděla jasně do dálky a tak se rozhodla, že radši nebude řídit, dokud nebude mít nové brýle. Bylo mi z toho jasné, že tentokrát budou její brýle o hodně silnější. A taky byly. Její skla poskočila z – 11 dioptrií na -13, 5 dioptrie. Vybrali jsme hezkou plastovou obrubu, s sníženými stranicemi, a nechali si od optika poradit, že skla by měla být co nejmenší.
Ten večer, kdy volali, že je zakázka hotová jsem vzal Carrie do prodejny, a když jsem uviděl její nové brýle byl jsem nadšený. Její skla byla vyrobena z bikonkávních čoček, aby se zmenšila jejich okrajová tloušťka, a já jsem byl tak šťastný, že jsou tak silná, že když jsme se vrátili domů a Carrie uložila Jeffreyho do postýlky, pomilovali jsme se na podlaze v obýváku. Dokonce jsem jí řekl, aby si při milování nechala brýle na očích (jako bych jí někdy nechával brýle sundávat), když jsem jí předtím slíbil, že jí je neumažu.
O devět měsíců později se nám narodila Lisa. Lisa byla krásná, a my jsme byli šťastní, že jsme úplná rodina. Doufám, že Carrie si nikdy nespojila početí naší dcerky s tím milováním na zemi v obýváku, a pokud ano, že si nikdy neuvědomila, že hlavním podnětem byly její nové brýle.
No, a po Lisině narození se opakovala stejná situace, jako po narození Jeffreyho. Ale tentokrát se Carrieiny oči zhoršily o 3 dioptrie a o rok později o další 2, takže dosáhla krátkozrakosti –18 dioptrií.
Během následujících 25 let, se její krátkozrakost zhoršila ještě několikrát, ale vždy jen o málo, a dnes nosí brýle o -25 dioptriích a od doby, kdy překročila –20 dioptrií musí mít lentikulární skla. Lisa i Jeffrey také nosí brýle na dálku. Jeffrey má okolo –10 dioptrií, ale Lisa zdědila krátkozrakost po své matce a už má okolo -15 dioptrií. Když bylo Lise 13 let, koupili jsme jí kontaktní čočky a tak dnes brýle nenosí. A je pravděpodobné, že pokud se její vada během pár let stabilizuje, půjde na operaci na odstranění své krátkozrakosti. Jeffreymu, zdá se, jeho brýle nevadí. Ráno si je nasadí, a sundá je, až když jde do postele.
Má také kontaktní čočky, ale obvykle je nosí jen při zvláštních příležitostech, na rande nebo do společnosti. A také je nosí, když hraje hokej, protože nesnáší, když se mu brýle mlží.
V době, kdy jsem začal s Carrie chodit, byla populární písnička, ve které se zpívalo „"If you want to be happy for the rest of your life, never make a pretty woman your wife. So from my personal point of view, get an ugly girl to marry you. "Jestli chceš mít v životě kartu šťastnou, nikdy si neber žádnou holku krásnou. A z toho je jedna cesta ven, najdi si ošklivou a tu si vem.“ Samozřejmě mi netrvalo dlouho, než jsem vytvořil svou parafrázi téhle písničky: "Jestli chceš mít v životě kartu šťastnou, najdi si brejlatou holku krásnou. A proto je jedna cesta jen, najdi si brejlatou a tu si vem.“ Protože Carrie zná jen původní verzi, hrozí mi malér, kdykoli si tuhle písničku pobrukuji a ona je nablízku. Ale já si myslím, že Carrie je nejhezčí žena, kterou znám a ta tlustá lentikulární skla v jejích brýlích mě opravdu vzrušují. Když se podívám do jejích očí, skrytých za těmi tlustými skly, prostě se s ní musím pomilovat.
napsal Spec4ever červen 2001,
za korekturu děkuje Alieně,
přeložil Bobby v srpnu 2004.