Napsal Specs4ever

Když se chlapec mění z dítěte v muže, jedny z nejtěžších chvil mu nastávají při navazování kontaktů s opačným pohlavím. Někteří hoši ovšem žádný problém nemají a s děvčaty jim to jde samo. To jsou ti, co vždycky mají nějakou přítelkyni, září na všech akcích a obvykle jsou dobří sportovci. A jiní jsou jako Joe. Joe byl ve vztahu k ženám bolestně uťápnutý. Postavou byl chabý a měl pověst šprta, jelikož byl knihomol a měl samé jedničky. Takže ještě na konci středoškolských let nebyl Joe ani jednou na rande.

Joe nepřitahoval dívky ani na univerzitě, zejména kvůli své plachosti. Nicméně se mu podařilo pár vztahů navázat a tato zkušenost se mu zalíbila. Všiml si přitom, že ho poutají hlavně dívky silně krátkozraké, s tlustými brýlemi. A pro Joea čím tlustší skla, tím krásnější žena.

Joe tedy začal aktivně vyhledávat dívky se silnými brýlemi. Většina těch hezčích z nich nosila pořád čočky, ale občas, obvykle v sobotu ráno ve školním areálu, zmerčil některou svou spolužačku z nějakého předmětu, kterak má na očích pár silných skel. Jakmile věděl, že je nosí, začal se snažit pozvat ji na schůzku. Někdy uspěl, někdy ne, ovšem shledal, že tyto dívky nestojí o žádné rozhovory o svých brýlích nebo zraku. A pokud se párkrát pokusil toto téma nastolit, dotyčná rázem přestala mít čas jít s ním zase někdy ven.

Joe se z toho poučil a dokázal potlačit svou oftalmologickou zvědavost a nebavit se o tom. Ale ani do své promoce nenašel žádnou partnerku, která by se mu líbila natolik, že by si ji chtěl vzít, a do pracovního procesu vstupoval zase jen jako svobodný mládenec.

V obchodním světě to bylo ještě horší. Ani jediná jeho kolegyně v práci brýle nenosila, byť Joe odhalil neklamné známky kontaktních čoček v očích mnoha z nich. Než by se dával dohromady se slečnou, co by brýle stejně nenosila, trávil Joe většinu času raději na internetových diskuzních fórech o brýlích a na stránkách určených pro muže, co mají rádi brýlaté ženy.

Zatímco v osobním životě byl Joe takříkajíc k ničemu, profesně stoupal strmě vzhůru. Byl vynikající supervizor a zdálo se, že má schopnost dostat ze svých podřízených jen to nejlepší. Společnost, pro niž Joe pracoval, poskytovala zaměstnancům štědrou nabídku nákupu akcií a Joe v ní investoval podstatnou část svého platu. Také si koupil malý, ale útulný domek kousek od kanceláře.

Ale stále byl osamělý. Dokonce i Jane, jeho osobní sekretářka, si všimla, že je Joe čím dál mrzutější a zasmušilejší. Jane se do svého šéfa tajně zamilovala hned první den, co k němu nastoupila, ale on si jí zřejmě bohužel sotva všiml. A to pro ni bylo kruté, neboť byla opravdu hezká. Měla pěkně tvarovanou postavu, hřívu blond vlasů, které nosila buď v copu, nebo rozpuštěné, a milou, příjemnou povahu.

Ale ve skutečnosti o ní Joe moc dobře věděl. Kdykoli přišel večer domů, vytahoval svou rozsáhlou sbírku silných dámských brýlí, a často si představoval, že ona dáma, která je potřebuje a nosí, je Jane.

Jednou v noci, když surfoval po netu, narazil Joe na stránku www.lifelikegirls.com. Zaujala ho a vešel na ni. Dotyčná firma, z jižní Kalifornie, vyráběla věrně vypadající ženská těla ze silikonu. Už nikdy nebuď sám, vykřikovala reklama. Přítelkyně, kdykoli ji potřebuješ, hlásal druhý řádek. Tahle ti nikdy nebude odmlouvat a mít migrénu, pokračoval odstavec.

Joe byl u vytržení. Vybral si dívku podle vlastních představ a přibral vyhřívací soupravu, která měla ve figuríně udržovat stálou tělní teplotu. K tomu objednal ještě přídavný vibrátor.

Během následujícího týdne, když se těšil na svou zásilku, byl Joe jako vyměněný. Byl to opět ten starý, dobrý, přátelský, ochotný, starostlivý muž. Jane netušila, co se s ním stalo, ale rozhodně se jí tato změna k dřívějšímu líbila.

Na konci týdne dorazila do Joeova domu velká dřevěná bedna. V sobotu ji Joe nedočkavě rozbalil a podle instrukcí nabil baterie a figurínu předehřál. Pak šel do města nakoupit jí nějaké šaty a oblékl ji do negližé. Potom jí začal nasazovat různé brýle ze své sbírky. Bylo to znamenité. Byla tak životná!

Nu, takže Joe naběhl na každodenní rytmus, který se zřídka měnil. Přiletěl z práce domů a naložil kompletně oblečenou pannu do auta. Pak jeli někam na venkov, kde ji Joe vyložil na kolečkovém křesle. A potom ji vezl krajinou, povídal si s ní a kochal se přírodou. Pak se vrátili domů, kde jí převlékl do noční košile a posadil si ji ke stolu, kde večeřel. A ona měla stále své brýle.

Mimo své pozdněodpolední vyjížďky se Joe postupně stal úplným poustevníkem. Kromě toho, že šel do práce a jednou za týden na nákup, nechodil nikam. Jane tyto okolnosti naplňovaly takovou zvědavostí, že začala jezdit po večerech do blízkosti jeho domu a pak seděla v autě, doufajíc, že někdy vyjde ven, nebo chodila do obchodu, kde by na sebe mohli náhodou narazit. Ale s výjimkou poslíčka s pizzou o středečních a sobotních večerech, nikdo dům nenavštěvoval ani neopouštěl.

Jane už to nebyla schopná vydržet. Prostě musela zjistit, co to Joe pořád doma za záclonou po večerech dělá. Jednoho dne, když byl Joe pryč na schůzce, vzala jeho klíče, o nichž předpokládala, že jsou od domu, a odběhla si je nechat rozmnožit. Taktak se stihla včas vrátit - Joe byl zpátky dřív než ona, ale ještě se zdržel v hale hovorem s jiným zaměstnancem. Vrátila původní klíče na místo a sama nemohla věřit, že by kdy našla odvahu vkrást se do jeho domu.

Uběhlo pár týdnů a Joe byl povolán na služební cestu do jiného města, kde se měl setkat s důležitým klientem. Tohle byla šance pro Jane.

Jakmile se na město snesla noc, zaparkovala na svém obvyklém místě na jeho ulici a vystoupila, v ruce velkou baterku. Klíče opravdu fungovaly a domovní dveře se se zavrzáním otevřely. Vstoupila, přičemž stáhla světlo baterky na tenký paprsek. Vešla do obýváku a ve sporém světle uviděla v klubovce někoho sedět.

Hrozně se lekla a vyhrkla: "Moc se omlouvám, že ruším, ale musím vyzvednout nějaká lejstra, co tu Joe nechal, potřebujeme je v kanceláři...!"

Bylo to zvláštní - postava neodpověděla. Jane se opatrně přiblížila, ještě víc se ale obávala, co by mohla najít. Namířila proud světla osobě na tvář a uviděla krásnou ženu ve velice silných brýlích. Sklonila se, aby se jí dotkla, načež seznala, že je to silikonový model. Sundala z něj brýle a pohlédla skrze jeho skla.

"Vypadají skoro tak silné jako moje," špitla k sobě užasle.

Rozsvítila normální světlo a začala se rozhlížet kolem. V lepším osvětlení se znovu podívala na figurínu a zjistila, že se jí dost podobá. Udiveně přešla do místnosti, kterou Joe používal jako pracovnu. Tam bylo v krabici snad třicet párů dámských brýlí, všechny velmi silné. Nahlédla do Joeových papírů a objevila podrobnosti o objednávce figuríny. Byla k ní přiložena Janeina fotka.

"Není divu, že vypadá jako já... ale jak věděl, že nosím tak silné brýle? Nikdy jsem nikomu v práci neřekla, jak hrozně špatně vidím," dumala nahlas.

Zatímco uklízela vše do původního stavu, začala v duchu spřádat plán. Přijde sem některý den z práce dřív než Joe, sundá si čočky, nasadí brýle, odstraní pannu, sedne si místo ní a překvapí Joea, až přijde. Čím déle o tom uvažovala, tím víc se jí to líbilo. Přešla do koupelny, vytáhla si z očí čočky a nasadila si brýle, které předtím vzala figuríně. Viděla přes silná skla trochu rozmazaně, protože její vlastní vada byla ještě o něco větší, ale šlo to. Pak se vrátila do pracovny a vyzkoušela si i všechny ostatní páry z krabice. Jeden byl tak silný, že přes něj viděla víceméně dobře, ostatní byly přibližně jako ty první. Pak znovu uklidila všechny stopy po svém pobytu v domě a vrátila se do svého bytu, nedočkavá provést svůj plán v praxi.

Probudila se uprostřed noci a v posteli jí znovu přišly na mysl všechny ty brýle, co našla. Pak začala uvažovat, jestli není možné, že je Joe na brýle vysazený. To by vysvětlovalo, proč tam má tolik párů tlustých skel, nadto když vůbec nemohl vědět, že ona je nosí, tím méně že tak extrémně silné. Tudíž se jí v hlavě začal rodit jiný plán. Pokud je Joe brýlový fetišista, nelíbilo by se mu vědomí, že ho prokoukla, a ani překvapení, jaké pro něj původně vymyslela. Naopak by se cítil velice trapně. Takže Jane přichystala jiný jednodnuchý způsob, jak věc rozuzlit a zároveň uchránit Joea od ztrapnění.

Joe se měl vrátit z cesty toho dne po obědě, takže Jane zrealizovala svůj plán hned ráno. Při jízdě do práce ji ovšem trochu vyděsilo, jak všechno vypadá menší a jak se linie budov podivně zakřivují, místo aby vedly rovně. Ano, tohle byl její plán. Šla dnes do práce v brýlích. Když tam dorazila, všichni se samozřejmě začali podivovat jejím hrůzostrašně silným sklům, načež ona jen odtušila, že dostala do očí infekci a doktor jí na pár dní zakázal nosit čočky. Toto vysvětlení všem stačilo a Jane pak už jen napjatě vyčkávala Joeova návratu.

Zrovna se vracela z oběda, když spatřila Joea kráčet halou do své kanceláře. Popoběhla za ním a zavolala:

"Ahojky šéfe! Jaký byl výlet?"

Otočil se po jejím hlase a chvíli, která vypadala jako věčnost, zíral na ni a na její brýle.

"... Výborný. Díky." Naprázdno polkl a pokračoval: "Jane, vypadáš úžasně! Nevěděl jsem, že nosíš brýle. Hrozně ti sluší."

Jane poznala, že se nemýlila. A později toho odpoledne se jí Joe zeptal, co by řekla pozvání na večeři. Řekla ano a šli do krásné restaurace, kde od ní Joe nemohl odtrhnout oči - nebo od jejích brýlí, jak jí připadalo.

Po této první schůzce se věci seběhly rychleji, než by Jane byla pokládala za možné. Joe, možná s pomocí figuríny, překonal svůj stud a pocit trapnosti před ženami. Jane vbrzku pustila svůj byt a začala žít s Joem. Když otěhotněla, řekli si, že nastal čas na svatbu. Dřevěnou bednu měl Joe stát v garáži a několik dní před svatbou se ho Jane zeptala, jestli ji ještě na něco potřebuje. Když se tam podívala druhého dne, byla už pryč. Joe se jí přiznal, že byl vždycky fascinován brýlatými dívkami, a mnoho jejich milování probíhalo s tím, že si Jane nasazovala různé brýle z Joeovy kolekce.

Po svatbě Jane vyhodila čočky do koše a žili s Joem šťastně až do smrti.

Specs4ever, s poděkováním Andymu za námět a A.J. za korekturu.

Pozn.: Andy soudil, že bych měl v příběhu použít skutečnou webovou adresu - www.livingdolls.dom, ale já jsem se rozhodl doplnit ji jen sem, pro toho, kdo by se tam třeba chtěl podívat.

Březen 2001

Z amer. originálu A Living Doll přeložil Wieprz, srpen 2007.