napsal Specs4ever, přeložil Wieprz
Po větší část raných školních let to byl pro Kristen boj, přečíst něco z tabule, a to i když seděla v první lavici. A sedět někde dál přinášelo jen nepoužitelnou mlhu. Jistě, vždycky začátkem podzimu, když měla po pravidelné roční kontrole na očním a nové brýle nebo skla, se její schopnost vidět na tabuli pronikavě zlepšila, ale většinou už kolem Vánoc s tím zase zápasila, mžourajíc přes svá řádně tlustá skla. A jak se její brýle zesilovaly a ostrost vidění nijak moc nezlepšovala, spolužáci si ji za její mizerný zrak tím více dobírali. Ale nezdálo se, že by tím byla Kristen nějak vážně ublížená; zkrátka záhy seznala, že bez brýlí nevidí, a smířila se s tím, že je bude navždycky muset nosit.
Jako malá toužila být hasičem, letuškou nebo policistkou. Ale jak se její krátkozrakost zhoršovala, začala si uvědomovat, že tyto sny se jí nesplní. A když chodila do skautu, nemohla se účastnit žádných her, při kterých by si musela sundat brýle, a bylo jí doporučeno, aby pro svůj špatný zrak přešla do oddílu pro handicapované. Nedlouho poté dospěla i k poznání, že se nejspíš nebude moci uplatnit ani ve zdravotnictví a podobných oborech.
Kristen byla dobrá studentka, a i přesto, že potřebovala tak často změnu korekce, zvládala mít slušné známky. Ale její rodiče neměli dost prostředků, aby ji mohli dát na univerzitu, a její prospěch bohužel nebyl až tak dobrý, aby dostala úplné stipendium. Takže když odmaturovala, musela se začít poohlížet po zaměstnání. Její první kroky přirozeně vedly na pravidelnou oční kontrolu.
Její očař jí řekl: „No, Kristen, vypadá to, že budeš moct mít stejné dioptrie přinejmenším ještě další rok. Pořád přečteš pátý řádek, asi tak stejně dobře jako už posledních pět let. Myslím, že to je u tebe snad rekord, vydržet rok bez zhoršení. Zdá se, že progrese se u tebe konečně zpomalila.“
Kristen to potěšilo. Její minus osmnáctky byly zastaralého typu, tlusté a plastové, neboť její rodiče nechtěli a ani nemohli utrácet peníze navíc za vysokoindexová skla, když Kristen potřebovala tak často výměnu. Takže si teď vybrala nové brýle, s co nejtenšími vysokoindexy, za peníze, které jí dal otec za maturitu, a nějaké vlastní úspory z brigád. Když přišly, byla nadšená, jak hezky vypadají. Během čekání, než je vyrobí, začala skoro litovat, že si nepřiplatila a nepořídila si kontaktní čočky, ale teď když si své nové brýle nasadila a podívala se do zrcadla, byla se svým rozhodnutím spokojená. Její optika sice dávala záruku vrácení peněz, kdyby jí čočky nesedly, ale tohle se teď pro Kristen stalo jen možností do budoucna.
Jejím prvním krokem byl zápis na místní vyšší odbornou školu do kurzu na sekretářku. Absolvovala ho s vynikajícím prospěchem a dostala pak přes školní kontakty místo v docela velké právní kanceláři. Prvních pár týdnů, kdy se zaučovala, bylo zajímavých, ale rutinní vypisování lejster ji začalo brzy nudit. Když už se s tím chystala seknout, dostala návrh, jestli by nezaskočila za děvče, které vyhledávalo ztracené osoby. Kristen se v tom ukázala být dobrá a dokázala lidi vystopovat rychleji než její kolegyně, takže ji požádali, aby na této pozici zůstala i po jejím návratu z mateřské dovolené.
Ale ve svých dvaceti letech Kristen zjistila, že potřebuje další zvýšení svých už tak značných dioptrií. Nově měla –19 D na obou očích, navrch ještě s nějakým astigmatismem. Její nové brýle korigovaly její vidění téměř na 20/30, ale doktor ji varoval, že pokud bude dál v takové míře pracovat na blízko, lze očekávat další zhoršování.
„Nečekám, že přestanete číst nebo pracovat na blízko, Kristen, ale doporučuji vám nosit své starší brýle, kdykoli děláte na počítači, čtete nebo děláte jakoukoli drobnou práci po delší dobu. Nejsou žádné důkazy, že bifokální skla zpomalí zhoršování těžké myopie, ale řada lidí, kteří je nosí, tuto zkušenost má. Pokud byste bifokály chtěla, připíšu dodatek na váš recept, takže rozhodnutí je na vás,“ řekl jí doktor.
Kristen usoudila, že její staré brýle jí na práci na blízko postačí, takže si vybrala nové brýle s jediným ohniskem, vysokoindexové, a k tomu ještě jedny velmi tmavé sluneční. Měla tedy při sobě vždycky troje brýle, ale nerozčilovala se tím, protože je zkrátka musela pořád nosit, chtěla-li něco vidět.
Po roce stráveném hledáním ztracených lidí se Kristen zase začala trochu nudit. Potkala při své práci zajímavého muže, který jí nabídl místo ve své soukromé detektivní agentuře. Kristen napadlo, že tohle by mohla být zábava. Musela by složit státní zkoušku, ale pak by se stala soukromým očkem – očkem s katastrofálním zrakem.
Kristen se na zkoušky připravila a vědomostní část udělala levou zadní. Měla ale obavy z lékařské prohlídky a jestli projde testem zraku. Když zkoušející doktor viděl, jaké má Kristen silné brýle, poslal ji pro potvrzení zrakové způsobilosti za jejím očařem. Doktor Paul zjistil, že Kristen potřebuje významnou změnu korekce astigmatismu co do síly i osy, která jí umožní vidět s ostrostí téměř 20/20, dostatečně pro složení zkoušky. Vypadalo to, že tihle doktoři se dobře baví z představy, že osoba, která bez brýlí nevidí prakticky nic, co je dál než její nos, se stane soukromým detektivem. Asi nejkyseleji se Kristen tvářila na nápad, že by se měla inzerovat jako „soukromé čtyřočko“.
Kristen nastoupila do zmíněné detektivní kanceláře a jako obvykle excelovala ve všem, co dělala. Její první prací bylo hledání otců a matek, kteří přestali platit výživné, a šlo jí to dobře. Pak zkusila trochu práce v terénu, zjišťování důkazů použitelných v rozvodovém řízení proti záletnému partnerovi. Prováděla také kontrolu zaměstnanců pro velké podniky, které se chtěly ujistit, že pracovníci na nemocenské jsou skutečně nemocní. Ale Kristen brzy zjistila, že její zrak se zase zhoršil a nebyl už dost dobrý pro sledování na dálku, a to ani s drahými binokuláry, které si mohla přidat k brýlím. Přešla tedy na vyhledávání lidí, kteří byli pozadu se splátkami za auto, nábytek či spotřebiče. Dosti často když se dostavila provést nějakou exekuci, její tlusté brýle inspirovaly hříšníka k nejapné poznámce. Kristen to obvykle přecházela, protože věděla, že ti lidé se prostě jen vztekají, ale v hloubi duše ji to štvalo, stejně jako ji štvávaly posměšky ve škole. Nemohla utéct před faktem, že je bez svých sodovkáčů úplně slepá.
Kristen tedy zase zašla za doktorem Paulem a probrala s ním dostupné možnosti oční operace. Doktor jí řekl, že na laserovou operaci by neměla se svou těžkou myopií ani pomyslet, ale že existuje nová metoda, při níž je implantována umělá čočka před vlastní čočku, a tím je možné snížit dioptrie nebo úplně zbavit potřeby nosit brýle. Ať o tom pouvažuje.
Zatímco tedy Kristen řešila, jestli to za to stojí, dostala úkol najít muže, který nezaplatil tři splátky za svého nového mustanga kabrio. Jedna z věcí, kterou se naučila, bylo nikdy se nedostat tváří v tvář člověku, kterému zabavuje auto. V tuto chvíli se musela jen pokusit vymoct chybějící splátky. Trpělivě tedy čekala, až se majitel vrátí domů, do svého nového bytu. Pak ho uviděla, jak přijíždí, parkuje a míří do bytu. Když už byl pár minut uvnitř, Kristen zaklepala, a když muž otevřel, seznala, že je to ten nejkrásnější chlap, jakého kdy viděla.
Měla trochu problém promluvit, neboť se jí z jeho vzhledu malinko zapletl jazyk. „Ahoj, jsem Kristen, Finanční služby ABC, a přišla jsem zjistit, jestli byste nemohl doplatit splátky za vaše auto.“
Zjevně ho tím uvedla do rozpaků. „Pojďte dál, dám vám peníze aspoň za jeden měsíc. Před pár měsíci jsem přišel o práci a minulý týden jsem konečně sehnal novou. Musel jsem se přestěhovat a potřeboval jsem každý cent, abych si pořídil tenhle byt.“
Takhle ovšem jednání probíhat nemělo. Za prvé Kristen neměla chodit k nikomu domů. „Raději počkám venku, než se podíváte, jestli můžete dát ty peníze dohromady. A musím trvat na všech třech splátkách.“
Byl už zase klidný. „No, teď prostě nemám kde vzít hotovost na víc než jednu splátku. Vlastně jsem chtěl zítra poslat příkaz na zaplacení té jedné, ale na ten zbytek prostě budou muset počkat. Nemusíte se bát jít dál, ujišťuju vás, že jsem neškodný, i když už je to dloho, co jsem viděl takhle nádhernou ženu v tak krásných brýlích.“
Kristen nevěřila svým uším. „Vy jste řekl o těch mých popelnících, že jsou krásné?“
„Ano. Moc se mi líbí hezké dívky, které potřebují a nosí brýle. Vy jste velice přitažlivá a vidím, že své brýle rozhodně potřebujete. Jak víte, jmenuju se David, a rád bych vás pozval na večeři,“ řekl na to.
„To je vážně zajímavé,“ řekla Kristen. „Celý život musím nosit tlusté brýle, a nikdo mi doteď nikdy neřekl, že je přitahuju díky nim. Ještě jsem dnes nejedla. Takže můžu jít s vámi, ale jen když mě necháte zaplatit. Vy potřebujete své peníze na splácení svého auta.“
Kristen a David strávili báječný večer. David jí poradil, ať se podívá na nějaké internetové stránky týkající se brýlového fetiše, a Kristen se přesvědčila, že David s tím, že se mu ona líbí, protože nosí silné brýle, nežertoval. Nemohl z ní celou dobu spustit oči, a když si Kristen přehodila brýle na ty starší, aby si přečetla jídelní lístek, David ji poprosil, jestli by si ty druhé mohl vyzkoušet. Také ji požádal, zda by se mu na minutku ukázala bez brýlí. Souhlasila a zůstala s odkrytýma očima o chvilku déle, než by se jí líbilo. A on se jí ani jednou nezasmál, že je soukromé očko s bídnýma očima.
Kristen přišla s tím, že jelikož měla za úkol vymoct všechny tři splátky, bude pro ni lepší, když v agentuře nahlásí, že se jí ho ještě nepodařilo kontaktovat. A když teď David něco pošle, dotyčná společnost dá vědět té Kristenině a řekne jí, aby ho ještě chvíli nechala být. Vyhledali tedy spolu pobočku Western Unionu a splátku poslali.
„Tak teď můžeš být v pohodě o pár dní dýl. Oni hulákají, ale když zůstaneš během dvou měsíců ve spojení, nemůžou nic dělat,“ řekla Kristen Davidovi.
Pověděla mu taky o svých úvahách o oční operaci a viděla, že jeho výraz se změnil. Snažil se to nedat najevo, ale Kristen tušila, že by to rozhodně změnilo jeho city k ní.
„Jestli s brýlemi vidíte tak dobře, jak se zdá, proč byste chtěla na operaci?“ zeptal se.
„Nepotkala jsem ještě milého chlapa, který by za nimi viděl skutečnou ženu,“ odpověděla.
„To znamená, že kdybyste našla někoho jako já, komu se v brýlích líbíte, tu operaci byste pustila z hlavy?“
„To znamená, že byste mě musel pozvat na další schůzku. Ale řeknu to jinak, kdybychom spolu začali chodit a já bych věděla, že se vám v brýlích opravdu líbím, nešla bych na operaci. Koneckonců každá operace je riskantní a bylo by lepší to riziko nepodstupovat.“
Tak spolu začali chodit. Kristen zjistila, že má Davida opravdu ráda, byl velmi milý a pozorný, a cítila, že se do něj zamilovala. Na Davidovo přání zůstala sice pracovat jako detektiv, ale přeorientovala se více na kancelářskou práci a většinu času trávila vyhledáváním lidí ke kontaktování někomu jinému. A David, když zase pracoval, dokázal už splácet včas. Aby ušetřili na dům, po pár měsících vztahu se rozhodli sestěhovat do jednoho bytu, takže Kristen šla k Davidovi. Za svého žití u rodičů nastřádala dost peněz, ale rozhodla se to před Davidem zatím utajit. Pokud by se vzali, chtěla jimi přispět na stavbu společného domu, ale pro případ, že by vztah nevydržel, měla na svou oční operaci.
Ale vztah vydržel, a když bylo Kristen čtyřiadvacet, s Davidem se vzali. Rozhodli se pro malou svatbu v kostele, s malou hostinou, takže příliš nezatížila rozpočet ani její, ani jejích rodičů. Tou dobou už Kristen a David našetřili dostatečnou hotovost na koupi domu a s pomocí Kristeniných úspor ji provedli. Toužili po dětech, a byli tedy velmi potěšeni, když po pár měsících Kristen zjistila, že je těhotná. Během těhotenství zaregistrovala, že její vidění do dálky není tak dobré jako předtím, takže po skončení kojení zase zašla k doktoru Paulovi.
„No, Kristen, musíme přidat další dioptrii. Tím se dostanete na –20. Myslel jsem, že se vám oči už zastavily, ale předpokládám, že tohle zvýšení bylo způsobeno vaším těhotenstvím,“ řekl jí doktor.
„Co tím myslíte, mým těhotenstvím?“ zeptala se Kristen.
„Víte, nestane se to pokaždé, ale někdy se krátkozrakým ženám v těhotenství myopie ještě zvýší. Vypadá to, že čím vyšší je na začátku, tím je větší pravděpodobnost výrazného zhoršení. Je to způsobeno především hormonálními změnami ve vašem těle a někdy toto zvýšení po skončení kojení a návratu k normálu zmizí, ale někdy taky ne. Myslím, že kdybyste přišla dřív, našli bychom u vás možná ještě větší zvýšení než jednu dioptrii,“ řekl doktor Paul.
„A co se stane, když budu mít další dítě?“
„Třeba nic, ale je docela pravděpodobné, že se vám myopie zase ještě zhorší, možná i podstatně.“
Kristen odešla z ordinace poněkud zasmušilá. Počítala nejméně se dvěma dětmi. Náladu jí zvedlo vědomí, že Davidovi by se jistě líbila v myodiscích, a šla si jako nová skla vybrat právě je. Optik jí chtěl dát myodisky prolnuté, ale to nechtěla. Pak jí navrhl lentikulární skla, zepředu bikonkávní a vzadu s plusovým uchycením. Ale Kristen věděla z internetu, že tohle není tak dobré jako jednoduchý malý myodisk zepředu plochý a s plochým okolím, a to si také objednala.
Když přišla domů, řekla Davidovi: „Zvýšily se mi dioptrie na –20. Doktor si myslí, že za to můžou hormonální změny během těhotenství a taky že by se to mohlo opakovat, kdybychom měli další děti.“
David se zatvářil starostlivě. „Nechci, abys oslepla nebo se ti oči zhoršily, miláčku. Bude asi lepší, když nebudeme další děti plánovat.“
„No, já jsem o tom vážně přemýšlela a došla jsem k závěru, že je mi vlastně jedno, jak špatné oči mám, dokud vidím s brýlemi dobře. Řekla jsem si, že ještě aspoň jedno dítě mít budeme.“
O myodiscích neřekla Kristen Davidovi ani slovo, takže když byly nové brýle hotové a měla se pro ně odpoledne stavit, jen se mezi řečí zmínila, že přijde domů trochu později.
Když si je poprvé vyzkoušela, byla vzrušená a měla trochu obavy, jak v nich vypadá. Když je viděla ještě před nasazením, potěšilo ji, že jsou na okrajích mnohem tenší než normální skla. Nasadila si je a podívala se na sebe do zrcadla. Vypadaly trochu legračně, jak se jí zdálo, s rozptylnou čočkou ve spojné, ale David o dívkách v myodiscích básnil, takže se s tím smířila. Když vlezla do auta a chtěla řídit, zjistila, že když při sledování provozu stočí pohled k okraji centrální čočky, vše se rozmlží. Napadlo ji, že tohle je to, čemu se říká ztráta periferního vidění. Začala tedy vědomě místo očí hýbat celou hlavou a udržovala pohled uprostřed čoček. Než přijela domů, už si zcela zvykla na své zlepšené vidění přes silnější skla.
David spatřil její nové myodisky a byl u vytržení. Zbožňoval je. Toho večera poprosil Kristen, aby si je při milování nechala na očích. Někdy to pro něj dělala i s jinými svými brýlemi, ale tuto noc jejich sex dosáhl nových výšin.
Netrvalo dlouho a Kristen znovu počala. Tentokrát se jí dioptrie během těhotenství zvedly skoro o dvě. Rozhodla se nepořizovat si hned nové brýle a žila trochu rozostřeně. Když se jim narodilo druhé zdravé dítě, řekli si, že další zhoršování jejích očí je přílišným rizikem, a dohodli se, že další děti už mít nebudou. Po skončení druhé mateřské už Kristen nemohla dál existovat v mlze, šla tedy znovu k očaři a zjistilo se, že teď bude potřebovat docela velké přidání. Měla nově napravo –24,50 D s –2,00 D astigmatismu v ose 180 a nalevo –24,25 D s –1,75 D astigmatismu v ose 165. Její nové myodisky byly tlustší a čočky vypadaly velmi silné, s výraznými odlesky od středních čoček a značným zmenšením obrazu, takže byli s Davidem rádi, že se rozhodli mít jen dvě děti. David jí řekl, že se mu v jejích nových silnějších brýlích líbí, znovu ji požádal, aby se je při sexu nechala, a znovu to byla výjimečná noc.
Kristen zůstala doma s dětmi. Až když obě byly na střední škole, usoudili s Davidem, že už by se mohla vrátit do práce. Během vychovávání dětí Kristen strávila nějaký čas zkoumáním krátkozrakosti a jejího rozvoje. Byla jedináček a ani jeden z jejích rodičů nenosil brýle. Mezi jejími tetami a strýci se našlo jen pár slabých myopií a z nich jenom sestra jejího otce byla Kristeninou pokrevní příbuznou. Takže bylo záhadou, odkud se Kristenin mizerný zrak vzal. Navíc ani žádné z jejích dětí brýle nepotřebovalo. Kristen našla jednu poznámku, která zmiňovala recesivní geny pro těžkou myopii, a že pokud oba rodiče tento gen přenáší, nestane se nic, ale když člověk zdědí jeden od každého rodiče, těžká krátkozrakost se u něj projeví. Zjistila také, že vysoká myopie se často vyskytuje u předčasně narozených dětí a pamatovala si, že se sama narodila o měsíc před termínem. Takže byť přesnou příčinu své silné krátkozrakosti Kristen stále neznala, měla už několik možných vysvětlení.
Asi po dvou letech požádala Kristen doktora Paula o normální bifokální brýle, protože měla s myodisky obtíže se čtením a trpěla únavou očí. Doktor řekl, že tohle není obvyklé, ale znal optiku v Montréalu v Kanadě, kde vyráběli normální čočky s vysokými dioptriemi. Poznamenal, že budou velmi tlusté, ale že je objedná, když bude Kristen chtít. Připsal jí na čtení +2,50 D v malých oválných čočkách. Když brýle dorazily, Kristen viděla, že jsou opravdu velice tlusté, skoro palec, ale vybrala si hezké slušivé obroučky a vypadaly na ní hezky. Když je David uviděl, zamiloval se úplně znovu. Od té chvíle chtěl, aby je měla při každém jejich milování. Jednou zavtipkoval, že s Kristeninými myodisky a jejími tlustými popelníky mohli mít dětí spoustu!
Specs4ever, editovala Aliena, listopad 2003
Z amer. originálu „The Private Four Eyes“ přeložil wieprz, květen 2011